Výslovnost
Grónská výslovnost je poměrně složitá. Písmeno je vždy tučným písmem velké i malé a "normálním" písmem je uvedeno, jak se písmeno hláskuje. Písmena označená touto barvou se používají jen v cizích slovech.
A/a-a
normální české a, v mezinárodní fonetické abecedě [a]
B/b-be
normální české b, v mezinárodní fonetické abecedě [b].
C/c-ce
někdy jako české k, někdy jako české s, v mezinárodní fonetické abecedě [k] nebo [s].
D/d-de
jako české d, v mezinárodní fonetické abecedě [d].
E/e-e
jako české e, v mezinárodní fonetické abecedě [e].
F/f-ef
někdy jako české f, někdy se nedovřou úplně rty a vyslovená hláska se podobá českému f a p, tedy něco mezi, v mezinárodní fonetické abecedě [f] nebo [ ϕ].
G/g-ge
někdy jako české g, někdy se vysloví vzadu jako řezavé h, které je podobné českému h, ale tvoří se víc vzadu, v mezinárodní fonetické abecedě [g] nebo [ɣ].
H/h-ha
jako české h, v mezinárodní fonetické abecedě [h].
I/i-i
jako české i, v mezinárodní fonetické abecedě [i].
J/j-je
jako české j, v mezinárodní fonetické abecedě [j].
K/k-ka
jako české k, v mezinárodní fonetické abecedě [k].
L/l-el
jako české l, v mezinárodní fonetické abecedě [l]. Pokud toto l ovšem stojí za t, vysloví se více vpředu a lehce šišlavě (zhruba mezi š a l), v mezinárodní fonetické abecedě [ɬ].
M/m-em
jako české m, v mezinárodní fonetické abecedě [m].
N/n-en
někdy jako české n, někdy se vysloví více vzadu (téměř vždy tento případ nastane pokud se nachází za "r"), v mezinárodní fonetické abecedě [n] nebo [ɴ].
O/o-o
jako české o, v mezinárodní fonetické abecedě [o].
P/p-pe
jako české p, v mezinárodní fonetické abecedě [p].
Q/q-qaa
jako české k vyslovené vzadu až téměř v krku na stejném místě jako se tvoří anglické nebo francouzské r, v mezinárodní fonetické abecedě [q].
R/r-er
standartně jako francouzské "r", v mezinárodní fonetické abecedě [ʁ]. V některých dialektech se spíše blíží českému "h" nebo se podobá "ž" (v dialektu Avanersuarmiutut).
S/s-es
výslovnost mezi českým s a š, v mezinárodní fonetické abecedě [s~ʃ]. V některých dialektech zní jako čisté české š.
T/t-te
jako české t, v mezinárodní fonetické abecedě [t]. Před "i" se vysloví s přídechem, zní jako anglické "t" ve slově tip.
U/u-u
jako české u, v mezinárodní fonetické abecedě [u].
V/v-ve
jako české v, v mezinárodní fonetické abecedě [v].
W/w-we
jako české u ve slově auto, v mezinárodní fonetické abecedě [ʊ̯].
X/x-iks
jako české x nebo ks, v mezinárodní fonetické abecedě [ks].
Y/y-y
někdy jako české i, někdy jako české j, v mezinárodní fonetické abecedě [i] nebo [j].
Z/z-ze
jako české z, v mezinárodní fonetické abecedě [z].
Æ/æ-æ
výslovnost mezi českým a a e, v mezinárodní fonetické abecedě [æ].
Ø/ø-ø
výslovnost mezi českým e a o, v mezinárodní fonetické abecedě [ø].
Å/å-å
jako anglické u ve slově but, tedy trochu otevřenější a, v mezinárodní fonetické abecedě [ʌ].
- Dlouhé samohlásky-značí se zdvojením: a-aa, e-ee, i-ii, o-oo, u-uu.
- Dlouhé souhlásky-souhlásky se zdržením-značí se zdvojením: f-ff, g-gg, h-hh, j-jj, k-kk, l-ll*, m-mm, n-nn, p-pp, q-qq, r-rr, s-ss, t-tt, v-vv.
- Písmena, která nejsou v grónské abecedě:
-ng-vysloví se jako nosovka, jako české n ve slově banka, v mezinárodní fonetické abecedě [ŋ]. Dlouhá verze (viz výše-dlouhé souhlásky) je nng.
-'-vysloví se jako pomlčka, ražená souhláska-v češtině například ve slově z okna
[s'okna] (zejm. v moravském dialektu, v Čechách častěji zněle [zokna])-pro Čecha ovšem nepochopitelné, ale netrapte se tím, tato hláska se vyskytuje jen ve vzácných případech, v mezinárodní fonetické abecedě [ʔ]. Dlouhá verze (viz výše-dlouhé souhlásky) neexistuje.
*Pozor na "ll"! Vysloví se jako neznělá alveolární laterální frikatíva [ɬ], stejně jako l které stojí za t. Téměř stejně zní i "rl".